David Růžička
(*1973) alias Román Douděra je básník z Uhříněvsi, za jehož tvorbou nalezneme tyto knižní publikace: Posmrtný život mouchy (2006), Jakýpacopa (2008), Totok etudy (2009), Hory na hurá (2011), Veřejný hudlant/Horizont událostí (2014), Principálka (2017), Případ nedopovězené slečny Y (2018) a Mlžný cirkus (2019) – vše v nakladatelství Pavel Mervart. Od roku 2009 spolupracuje s hudebníky Marcelem Bártou a Dorotou Barovou v hudebně-poetickém uskupení Varietní trio Konráda Kapitoly, či jako pravidelný host DoMa ensemble.
http://www.pavelmervart.cz/autor/david-ruzicka-43/
písnička
hvězdy vyhaslé
hvězdy hasnoucí
a v prázdných pokojích
temné víry černých děr
projdi se jejich galaxiemi a naslouchej
sípavému dechu stále se rozpínajícího vesmíru
v němž nás všechny čeká?
á...
ááááááá....
louskali jsme ořechy které jsem našel uložené ve sklepě domku
seděla na špalku
lokty opřené o stůl
ořechů byla plná mísa
z liščích nor na mne vykoukly oči a zmizely v temnotě
takže jsi přišel za mnou
přistrčil jsem jí škopek plný vody
ponořila do něj unavené nohy a začala si pohvizdovat
slunce zalézalo za límec počaly nám hořet vlasy
na větvích ramen doutnal lišejník
beruška
rozfoukni oblaka dávno típnutých cigaret
a shlédni na mě ze svých výšin
blbče!
slyšíš
poodkryj pralesní stezky svého vousu
abys mě poznal jednou provždy
hohó
znamenám tě svým pohledem
a i když uhýbáš nikdy mi neunikneš
blbče!
gaviál
mezi mraky nahlédl měsíc
tři netopýři zmizeli v koruně stromu
seděli jsme nad poloprázdnými lahvemi vína
seděli jsme tiše
nikdy jsi mi nevyprávěla o těch svých ještěrkách!
neodpověděla jenom tak divně cvakla zuby
naznačila rukou ještěří pohyb a:
větře petře
provětrej nám faldy
zavískni hravostí prstů
do vlasů černých
noční krásou ticha
i bouřlivého
povídání
jsem připravena
že na ostatní přijde řada
možná zítra
možná
do svítání
klenba byla poseta stříbrnými otazníky
začalo foukat
i to si pamatuji
principálka
diváci pomalu usedají, hluk slábne, sál se tiše noří do tmy.
když se rozsvítí úzký kužel světla, spatříme tvář ženy s lesklým
nakrouceným knírem.
tvář se mohutně nadechne a s klidným gestem rozvírajících se paží
vydechne píseň probouzejícího se pianina.
plátěné malované kulisy se dají do pohybu,
zahalí ženu s knírem a míří po dráhách lan a táhel dál do obecenstva.
nehlučně se otřou o první vyděšené tváře, načechrají vlasy mistra kominíka,
brunátný obličej pana předsedy, a mizí do tmy.
nikdo nehlesne a žena zpívá.
zpívá,
a my putujeme s ní.
jak bouře skryté v myslích řekl jeden mnich
tak tiše plynou stíny mračen po polích
leckdy hrom uhodí leckdy zase ne
štěstí je záhadné leč pajdá o holi
kdo ví co číhá na nás ve dnech přítomných
kdo ví zda neženou už stepí na koních
duchové hrůzu k nám do dvorků do polí
štěstí je záhada a pajdá o holi
že máš ho v ráhnoví po boku ladných žen
a že máš bůček svůj dost dobře propečen
říkáš si může se stát i věc ošklivá
však že to potrvá chvíli to potrvá
a tak si nalháváš že brzy přijde úsvit
dýku jsem vytrousil sokol kamsi ulít
oheň co hřál však zradí svého pána
a přijde rána a život tvůj se půlí
bruslař (recyklovaný princip)
ten zvuk
odřezávající
nožem brusle
ledovou tříšť
ještě se neztratil
ještě má svůj
nůůůůž...
a nůž brusli
brusle nohu
noha dítě
dítě pohyb
pohyb hru
a hra svůj smysl
ještě má smysl
svou ledovou tříšť
řezanou nožem brusle
ano
ten zvuk
který se nese
roklí
pučí bezy
na dvorku mezi dlaždicemi
raší čerstvý mech
a první stébla trávy
sýkorka kouká
jak pokuřuji
tabák míru pro čas nadešlý
jak vykuřuji doupata temná
matoucí
ó pane
sejdu-li z cesty
v tu ránu zvedni svůj orkán
a rozbouři vody vlnami obludnými
bych zalapal po dechu
a už stažen do hlubin
buď utonul
anebo odrazil se od dna
ticho
jen modlitbička má s heknutím sebou
pleskla o zeď
holubí leknutí se vznášelo k nebi
akvarel
mračna se sunula oblohou
blesk mířil přímo do tympánu
netopýři opustili ptačí galerii a zmizeli do noci
nezbylo než jít na kutě
třeba sis to všechno vymyslel
řekl kašpárek
mlč tlamo! zahřměl mefisto
jsi tu proto žes uvěřil
z nebe se uvolnily první krystalky ledu
dešťové kapky dopadly na trávník před domem
kašpárek se zvedl a tázavě rozpažil
vykročil směrem k nám
uchopil provázek volně visící u paty divadélka a zatáhl
oponu osvítil měsíc
