host: Struno Lam - Jsem jako káva. Hořkej, hrubej, semletej a nejlíp pracuju pod tlakem.
Někdo láme srdce, já lámu struny.
Ohýbám slova,
Hledám nové významy,
Překládám
A velím všemu kolem @poezievole
hudba:
Miky Zábranský - Hudebník s diagnozou praktická hluchota, hrající až na čtyři nástroje najednou, majíce pouze osm zdravých prstů – to není vtip. To je Miki.
Tradiční cirkus poezie a Óslava Óčkových 5Ó.
Projevy všeho druhu - poezie všemi směry: zapoj se i Ty svou výjimečností, připiš své jméno do Diskuze, Přihlášky https://forms.gle/R7pkp4sFzbEW3Eqh9, či jen na čumendo a přijď procházkou jak mluva květnatou.
Kudy k nám: https://youtu.be/LjJ4S56mfRs
Projeví se mimo jiné:
Iva Karasová, Vojta Kotek, Los Kirilos, Viola Jíchová, Jan Beran, Ondřej Linhart, Petr Humpál, Aleš T. Rájský, Arthur McLester, Radana Šatánková, David Pillow.....
Tradiční setkání uměleckých múz a undergroundu.
Básnířka a pokračovatelka Večeru přiměřených depresí Zory Šimůnkové, pro kterou se psaní básní stalo nejjednodušším způsobem komunikace se sebou i s okolím.
host: Jana ORLOVÁ - pražská performerka, básnířka a badatelka. Na konci roku 2021 získala doktorát na Katedře teorie na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své disertační práci se zabývala rozdílem mezi vizuální performancí a divadlem a analyzovala také otázku obsahu a užívání pojmu performance. V současné době působí jako pedagožka na Slezské univerzitě. Vydala tři básnické sbírky v České republice a šest v zahraničí, její básně byly přeloženy do několika dalších jazyků, například také do čínštiny, arabštiny nebo hindštiny. Zrealizovala množství performancí po celé Evropě, a také v Kanadě a USA. V její umělecké praxi je performance art živou poezií, své tělo vnímá jako pole událostí a pracuje s rituálními a holistickými přístupy. Její tvorba se vyznačuje kombinací minimalistické formy a syrové výpovědi. V roce 2017 ji festival Next Wave ocenil jako tu, "která s přirozenou lehkostí zpochybňuje hranice mezi literaturou, výtvarným uměním a divadlem".
hudba:
host: Zofia Bałdyga - polská básnířka a překladatelka. Vydala tři básnické sbírky v polštině a v roce 2023 ji v nakladatelství Fra vyšla první česky psaná sbírka Poslední cestopisy nominovaná na Magnesii Literu. Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá nejnovější českou a slovenskou poezii do polštiny, soustředí se především na tvorbu autorů narozených v 70. a 80. letech. Její básně v českém překladu Ondřeje Zajace byly publikovány časopisecky (Psí víno, Tvar). Čtyři roky žila v arménském Jerevanu, v lednu 2018 se přestěhovala do Prahy.
Jaromír Hořec, původním jménem Halbhuber, byl známý český básník, spisovatel, novinář a publicista. Narodil se 18. 12. 1921 v podkarpatském Chustu. V období 1965-1969 působil na Karlově Univerzitě. Z politických důvodů ji však musel po roce 1968 opustit. V roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice, dva roky poté skončil na půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury. Příležitostně psal texty k jazzové a taneční hudbě
Málokdo ví, že autor řady básnických sbírek, v roce 1945 jeden ze zakladatelů deníku Mladá fronta, kde působil do roku 1950 jako šéfredaktor a ředitel stejnojmenného nakladatelství, byl také úspěšným textařem písní. K této profesi se dostal, když psal o jazzové a taneční hudbě. Písničky Dva modré balónky, Docela všední obyčejný den, Nedělní vláček či populární Barborka doslova zlidověly. Jejich prvními interprety byli Josef Zíma, Vlasta Průchová a také Waldemar Matuška.
V roce 1954 dokončil Hořec studia češtiny a literární vědy na filozofické fakultě a od roku 1965 byl pedagogem na fakultě sociálních věd a publicistiky a redaktorem edice Magnet v nakladatelství Naše vojsko. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, zbaven místa na fakultě, postu šéfredaktora časopisu Univerzita Karlova a o rok později odešel do invalidního důchodu.
V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o dva roky později založil samizdatovou edici Česká expedice, kde vyšlo na 120 svazků. Kvůli jejich šíření a podvracení republiky byl v roce 1981 půl roku ve vazbě.
Po listopadové revoluci byl Hořec v roce 1991 jmenován docentem a stal se předsedou Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. Byl místopředsedou Masarykova demokratického hnutí, členem Obce spisovatelů a českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Zemřel 22. 11. 2009.
Jeho publicistiku lze nalézt pod pseudonymy: Ignotus, Jan Čech, Jan Svoboda, Jiří Hynek, Severus, Zdeněk Hrubý.
hosté:
Karel KUNA a Vít JANOTA